Vita fratris Hroznatae

Sluha Boží u krále Přemysla

Když všechno se dobře zdařilo, vrátil se nový borec Církve bojující a přišel domů. Jak se octl v Čechách, vyzvídal, v kterém kraji země se zdržuje slavný král Přemysl. I odebral se k němu a předstoupil v novém oděvu před něho. Přirozeně přívětivý král Přemysl povstal se stolce svého a bratra Hroznatu políbil, a posadiv jej po pravici, bedlivě se vyptával o pověsti a způsobu jeho obrácení. Bratr Hroznata hovořil o tom i o onom, až posléze klekl před králem a milost královskou žádal, aby to, co z vnuknutí Božího pod záštitou Stolice apoštolské zaslíbil a vykonal, moc královská ráčila schváliti a výsadami utvrditi.

Povstali i všichni přítomní bohatýři království, a vrhnuvše se s bratrem Hroznatou k nohám královské výsosti, za něho prosili, volajíce, že nábožný král jistě učiní, co radí nábožnost a co velí počestnost. Dobrotivý král vyhověl žádosti jejich a přijav všecky statky nábožných míst svrchu jmenovaných pod svou ochranu, potvrdil je výsadami své výsosti. Velebili tedy všichni slušným díkůčiněním královskou štědrost, a bratra Hroznatu srdečně chválili, oslavujíce jednohlasně Boha, původce všeho dobrého, který sluhy své na zemi podivuhodně oslavuje a na nebi slavně korunuje.

Muž Bohu oddaný, bratr Hroznata raduje se, že vyplněno přání jeho a že milost královská mu tak vyšla vstříc, vzal odpuštění a odešel, jsa provázen velmoži královskými až k místu, kde naň čekala tlupa jeho jezdců. I přáli mu všeho dobrého. On jim na tisíckrát poděkoval, vsedl na kůň a dal se na cestu. Když maličko popojel, vztáhl ruce k nebi, chvále milostivost Spasitelovu, jenž ve všem jeho konání ráčil mu milosrdně přispívati, a dlouho v slzách prosil, aby Bůh, jenž dílo dobré začal, ráčil je také dokonati. Tak dojel až na statky otcovské. Příbuzní a přátelé jej přivítali a obdivovali se jeho rouchu, a všichni plakali radostí, že se zdráv navrátil. Podobně i v klášteře Teplé ho s radostí přijali. I poslušen byl v klášteře Boha a podle poslušnosti řeholní i představeného.