Vita fratris Hroznatae

O druhé cestě do Říma a přijetí roucha řeholního

Kláštery svrchu jmenované vystavěv a nadav statky, opět se navrátil do Říma. Vyžádav si slyšení nejvyššího biskupa, vyložil mu uctivě, kterak vzpomenuté kláštery vystavěl a zaopatřil, a prosil pokorně, aby přijaty byly se vším příslušenstvím do zvláštní ochrany Stolce apoštolského. Také žádal, aby obvyklou milostí Stolce apoštolského povoleno bylo budoucím opatům onoho kláštera nositi infuli biskupskou. Papež vida důvěru žadatele a stálost jeho, a uvažuje horlivou nábožnost jeho a velikou štědrost, osvědčenou založením dvou klášterů, žádosti vyhověl, přijav vše ve zvláštní ochranu Stolce apoštolského. A obdařil klášter tepelský znamenitými výsadami apoštolskými, aby nade všechny kláštery téhož řádu v Čechách vynikal, a pochválil mravy a píli našeho bojovníka.

Statečný Hroznata, vida se tak velikou přízní od Stolce apoštolského poctěn, chtěl se Bohu odsloužiti, a nejen z části, ale celý před tváří Boží v oběť se vydati; proto nerozmýšleje se dlouho, vyžádal si z ruky papežovy oděv řádu premonstrátského a tamtéž jej přijal.

Šatem řeholním tedy oděn a potěšen požehnáním Stolce apoštolského, objal a zlíbal nohy papežovy a děkoval za všechna dobrodiní, a rozžehnav se, vyšel ke svým přátelům, z rytíře bratrem řeholním učiněn. Rytířové jej očekávali před vraty a s těžkou myslí dívali se na změněný šat pánův, a užasnuvše nad náhlou změnou jeho, dali se do pláče a hořekování. Jednohlasně naříkali: „Proč nás opouštíš, otče, proč nám života odnímáš? Budeme-liž moci žíti, zbaveni jediné po Bohu útěchy? Jistě lépe by bylo, bychom v rodné vlasti mečem zhynuli, než abychom v cizině ochránce byli zbaveni. Proč jsi nás z domova rodného vyvedl a sirotky zanechal?"

Než on mezi naříkajícími šat i tvář anděla maje, obrátil se k nim, řka: „Ustaňte prolévati potoky slz. Což změna ta nepochází od vůle Boží? Vždyť psáno jest: Beze mne nic nemůžete učiniti. Proto raději Pána v jeho dílech zvelebujte, jenž volá stejně, co není, i co jest."

Za takového hovoru došli do hospody, kdež bytovali. Tam všem, kdož laskavosti bratra Hroznaty zakusiti chtěli, dána hojnost jídla a pití tak, že pověst o jeho pohostinství co den se množila.