Vita fratris Hroznatae

O založení klášterů tepelského a chotěšovského

Po šťastné cestě přišel do Čech, do žádoucí své rodné vlasti, a popřáv maličko pokoje tělu, unavenému obtížemi cesty, jal se hledati příjemné a vhodné místo, na němž by položeny byly první základy kláštera k chvále Boží a k poctě přeslavné Panny. A našed místo, na němž nyní se vypíná vysoký klášter, vrhl se na zem, volaje: „Ty, jenž z Panny ráčil ses naroditi, připrav tuto stánek, k službě své způsobilý." A vstav od modlitby, chopil motyku a vykopal v zemi důl a několik košů hlíny ze základu první na ramenou vynesl. Jméno ustanovil Teplá, podle nedalekého města, které lidé obecně nazývali „Teplou". Založen pak jest klášter na nejlepším místě, neboť poloha jeho jest poněkud vyvýšena, s jedné strany ověnčena lesy a lukami, zevšad okrášlena rozmanitým kvítím, uprostřed pak teče voda půdu zvlažující a hojně ryb poskytující, pohánějící kola mlýnská, místo k lidskému obývání příhodné a zdravé, k řeholnímu životu nadmíru způsobilé; místo, pravím, oplývající milostí Boží, kdež bojovníci Páně stávají se z dobrých lepšími a z lepších nejlepšími, prospívajíce ctnostmi k dokonalosti, jak výsledky ukazují nad světlo jasněji. Neboť za vzrůstu řádu, jakkoliv mladá jest tato sazenice, přec mezi druhými kláštery téhož řádu výstavností, statky a užitky s pomocí Boží zdárně prospívá a mohutní; ať nic nedím o chrámu svaté Panny Marie, Matky Kristovy, patronky jeho, jenž podivuhodnou a vznešenou výstavností se vypíná do výše, obehnán pevnými a vysokými zdmi a podepřen o vysoké sloupy pevné a krásné. Uvnitř pak se skví ozdobami a vyniká libozvučnými zvony, tak že se obecně mluví, že v celém okolí nic znamenitějšího nebylo, ani nebude. Než chrám ten sám sebou Stvořiteli všech věcí se líbiti nemohl; proto aby ještě více a důstojněji se skvěl, opatřen byl a ozdoben značným počtem chvalořečníků, chvály Bohu v žalmech pějících, a příslušným množstvím služebníků v řádu premonstrátském podle řehole sv. Augustina chvalně žijících.

Ejhle bratří, kteří sluch nastražen máte ke knize a srdce vzhůru k Bohu, které Matka milosrdenství vyvolila za sluhy, či spíše za syny, poslyšte mne pozorně a chvalte jednohlasně Přímluvkyni svou. Neboť když chrám v Teplé od ctihodného otce, blahé paměti pana Jana, biskupa chrámu pražského, v měsíci srpnu svěcen byl, stalo se znamení od Boha na nebi, nám podivuhodné a pro potomky památné. Nad chrámem Matky Kristovy totiž pevně stanula přejasná hvězda, kterou s podivem pozorovali všichni přítomní; a to zvláště v době, kdy bývá slunce nejpalčivější a vzduch nejjasnější. Hvězda ta dlouho vydávala paprsky světla svého, netoliko do ukončení obřadu posvěcení chrámu, nýbrž i po posvěcení celý den zůstala viditelná lidem, až konečně následující noci světlem svých paprsků se spojila s ostatními hvězdami.

Nuže, bratří, co jiného hvězda ta znamenala, jak věříme, než-li milost Boží, která na přímluvu Rodičky Boží nás předchází a následuje? Také skrze hvězdu tuto poznati můžeme Matku Páně, jež sluhy své, v hořkosti tohoto moře zápasící, na cestu pokoje řídí a do přístavu přivádí. Zvláště vás, sluhy své, kteří v klášteře tepelském, kde ona hvězda se objevila, v kázni řeholní duchovní boj vedete. Protož setrvejte statečně v boji a obdržíte království věčné.

V téže době založil klášter chotěšovský ke cti sv. Václava, vévody, mučedníka a patrona českého, a nadal jej bohatě a ozdobil potřebnými věcmi a ustanovil sbor paní, kteréž by pod toutéž řeholí sloužily v něm Pánu. V tom klášteře mnoho let žila také paní Vojslava, vlastní Hroznatova sestra, která po smrti svého muže, náčelníka města Krakova, zachovávala čistotu vdovskou, vedouc svatý život a nosíc přiměřený šat, jímž se takové vdovy odívaly; zastávala ve sboru sester hodnost chranitelky neb patronky po mnoho let. Konečně zesnula pokojně v Kristu. Tělo její tamže uprostřed kláštera s poctou jest pohřbeno.