Index
Místní úcta
Jako místa dochování Hroznatova ikonografického materiálu můžeme jmenovat:
SOCHY: Portály tepelského kláštera, Chotěšov, sbírky zámku Konopiště (socha na přebalu Kubínovy knihy o bl. Hroznatovi), Krukanice, Pernarec, Praha (medailon na smíchovském kostele), Úterý, Vejprnice, Vrchotovy Janovice (panství Vrtbů, Hroznatových příbuzných), Želiv.
OBRAZY: Dobřany, Ledce, Mariánské Lázně, Mnichov, Nýřany, Rájov, Smilovy Hory, Starý Hrozňatov, Stod, Teplá, Votice (v tamním klášteře díky příbuzným, hrabatům z Vrtby).
VITRAJE: Cheb -kostel sv. Mikuláše, katedrála v Plzni, klášterní kostel v Želivi, Bochov - kostel sv. archanděla Michaela
FRESKY: Teplá -klášterní kostel, knihovní sál, kapitulní síň; Chotěšov - klášter; Římov -ambit poutního kostela; Vyšehrad -kapitulní kostel, freska s podobou P. Xavera Dvořáka
Těžko lze v úplnosti evidovat drobnou devoční grafiku s hroznatovskou tématikou vydávanou při příležitosti poutí, primicí nebo jiných slavnostních příležitostí a hroznatovských výročí ve formě dřevořezů, mědirytů, ocelorytin 17. až 19. století až po barevné tisky století dvacátého.
Zmiňme například grafický list z dílny staroříšských Florianů k 750. výročí Hroznatova úmrtí z roku 1967 nebo kresbu na blahopřání z roku 1982 od Zdirada J. K. Čecha, kde je bl. Hroznata pojat jako řeholník s atributy rytíře a křižáckého bojovníka nebo Tomkovu litografii Hroznaty jako patrona českých premonstrátů, západních Čech a osvobozených politických vězňů z roku 1989.
Vzhledem k probíhajícímu procesu svatořečení bl. Hroznaty je možno předpokládat, že se toto stane inspirací k dalším ztvárněním tohoto českého světce od nejrůznějších autorů.
Mnichov, o. Cheb
Obraz bl. Hroznaty jako zakladatele tepelského kláštera pochází údajně od jedné z řeholnic z vedlejšího kláštera de Notre Damme, která jej namalovala v první polovině 20. století. Vzhledem k zobrazení již nově dostavěného knihovního traktu kláštera je nutno obraz datovat do období po roce 1910. Hroznata je tu podán, byť v řeholním šatě, poněkud nehistoricky, zvláště co se týče romanticky pojaté zbroje odložené u nohou fundátora. Kvadrátek na jeho hlavě přísluší pouze osobám s kněžským svěcením, což ovšem Hroznata nebyl. Hroznatův zjev jako muže zde moc neodpovídá jeho tradovanému duchovnímu pojetí, což může být způsobenou konkrétním modelem k jeho postavě. Přes uvedené nedostatky se jedná o jeden z pozoruhodných a důležitých projevů Hroznatovy úcty v oblasti přivtělených far kláštera po Hroznatově blahořečení.
Cheb, kostel sv. Mikuláše
Vitráž kostelního okna v severní stěně chrámu. Před Pannou Marií s Ježíškem zde klečí donátor okna, tepelský opat Alfred Clementso, po jehož pravé ruce stojí bl. Hroznata se svými běžnými atributy, s klášterním kostelem v rukou, z nichž visí okovy. Datace okna vyplývá ze spodobnění opata, který zemřel roku 1900 a ze svatozáře kolem Hroznatovy hlavy. Vznik vitráže je tedy třeba klást mezi rok 1898, kdy se Hroznata stal oficiálním světcem a rokem opatova úmrtí. Jde o projev kultu v širších souvislostech Chebska, tedy překračující působnost tepelského kláštera.
Dobřany, fara
Okno v zadní přízemní místnosti bylo pravděpodobně vymalováno figurami ctihodné Vojslavy a bl. Hroznaty někdy v první čtvrtině 20. století. Levé křídlo okna nese podobu Hroznatovy sestry Vojslavy, viditelně inspirovanou její podobou na dochovaném náhrobníku v Chotěšově. Na pravém okenním křídle stojí bl. Hroznata v řádovém hábitu premonstrátů se svými obvyklými atributy kostelem, pouty a odloženou zbrojí. Její nehistoričnost zvláště vyniká u helmy, kterou je tzv. šalíř, jenž se používal až zhruba 200 let po Hroznatově smrti. K pravděpodobné dataci vzniku malby přispívají lipové ratolesti nad Vojslavinou hlavou, které byly oblíbeným motivem po vzniku Československé republiky.
Pístov
Obraz bl. Hroznaty z roku 1769 je portrétem tamního kaplana Ignáce Kuchenharta, který zemřel v 35 letech pravděpodobně na tuberkulózu. Zřejmě v předtuše blízké smrti se nechal namalovat jako bl. Hroznata, což svědčí o jeho intenzívním osobním vztahu k zakladateli kláštera a jeho kultu.
Stod
Obraz bl. Hroznaty v podkruchtí tamního kostela byl namalován francouzským malířem Ruinartem de Brimont, který se v 90. letech 19. století zdržoval v Chotěšově, kde byla jeho sestra představenou tamních řeholnic. Pro kapli tepelského velkostatku Krukanice namaloval roku 1893 tento obraz, který se v době po druhé světové válce dostal do stodského kostela, než byl krukanický velkostatek zdevastován působením tamního Jednotného zemědělského družstva. Portrét je zajímavým dobovým dokumentem pojetí Hroznaty, avšak vzhledem k antropologickým zjištěním je zde pojat jako příliš mladý muž.
P. František Kolanda
Osobní arciděkan a farář v Bochově. Narodil se 21. 10. 1927 v Pavlovicích u Vlašimi. Studoval na gymnáziu a Bohoslovecké fakultě UK v Praze. Kněžské svěcení přijal 29. 6. 1951 v katedrále sv. Víta v Praze. Působil jako kaplan v Plzni. Vojenskou službu absolvoval jako příslušník PTP na dole Nosek u Kladna. V roce 1954 krátce sloužil jako administrátor v Erpužicích a koncem tohoto roku převzal jako kaplan správu farností v Mariánských Lázních a okolí. Od 15. 8. 1958 do 31. 8. 1992 byl ustanoven administrátorem v Teplé u Toužimě, Bečově a Otročíně. V době svého působení se zde zasloužil o vybudování náhrobku bl. Hroznaty ve farním kostele v Teplé, kde byly po roce 1950 uloženy ostatky bl. Hroznaty. I v nelehkých podmínkách tehdejší doby obnovil tradici poutí k bl. Hroznatovi a byl neúnavným šiřitelem úcty k němu. Od roku 1992 působil jako farář v Bochově a okolí. Pro bochovský kostel Sv. archanděla Michaela nechal zhotovit okno bl. Hroznaty. Zemřel 2. 12. 2004 v Bochově, kde byl i pochován.
Oltář bl. Hroznaty v kostele Sv. Jiljí v Teplé
Okno bl. Hroznaty v kostele Sv. archanděla Michaela v Bochově
