Index
Znak
Hroznatův život se odehrával přesně v období konsolidace české rodové šlechty, kdy s jejími dědickými nároky na držené pozemkové majetky nabývala na důležitosti i vnější znaková (erbovní) reprezentace. Ta byla posílena i importem těchto zvyklostí navrátilci z křížových výprav, kde rodová heraldika svou výraznou rozlišeností barevných ploch ve formě figur a znamení sehrávala důležitou úlohu při identifikaci jednotlivých bojovníků či jejich družin.
V Hroznatově přijetí znamení trojího paroží, byť je dochováno pouze v předheraldické podobě pečetního znamení (není ve štítu) na zakládací listině tepelského kláštera, resp. tzv. Hroznatově závěti, je třeba spatřovat pochopení a akceptování tohoto dobového trendu, resp. jeho prosazování.
Zdá se vůbec, že Hroznata byl v čele recepce právního systému zlistinění, který se u nás prosazoval z dvorského prostředí přes nejvýznamnější církevní (olomoucký biskup Jindřich Zdík v premonstrátském prostředí) i světské velmože, z nichž za průkopníky lze pokládat právě Hroznatu a jeho předchůdce a příbuzného, Hroznatu Kadeřavého (lat. Crispus) k roku 1189. Svědčí o tom také z hlediska diplomatiky, tj. nauky o listinách, u nás obecně uznávaný význam jeho „závěti" (zakládací listiny tepelského kláštera) jako první české listiny zpečetěné ne panovníkem či biskupem, ale soukromníkem, resp. světským feudálem.
Jako skutečně heraldický projev kláštera je pak znamení trojího paroží doloženo na konventních pečetích 14. století a v tepelském listinném fondu. Barevně pak je znak doložen až k roku 1491 v tepelských antifonářích a graduálech rukopisného fondu klášterní knihovny. Konventní znaky se logicky odvozovaly od znaků zakladatelských.
Trojí paroží zaznamenáme v rodových erbech Hroznatových příbuzných, pocházejících pravděpodobně z potomstva Hroznatova bratra Arnošta, pánů z Gutštejna, kteří převzali zakladatelskou tradici a měli proto rodové pohřebiště v tepelském klášteře. Tyto rody postupně vymřely, nejdéle trval rod Vrtbů, jehož majetky v Křimicích zdědila roku 1830 jedna z větví rodu Lobkowiczů. Jeden z nejstarších dokladů znaku Hroznatovců se nachází i v proslulé erbovní galerii hradu Laufu u Norimberka. Rovněž ve znacích bývalých poddanských městeček Teplá (od 2. pol. 14. století na pečetích) a Hroznětín (1386) našel uplatnění zakladatelův erb.
